Přijímané děti do rodin
  
Děti, které přijímají rodiny ze Sdružení sv. Zdislavy, byly ve své rodině těžce zanedbávány, trpěly nedostatkem citu a zájmu, mnohé i hladem a bitím. Ani ústavní prostředí jim nemohlo dát to, co dobrá rodina. Pěstounství je rodičovství na psychologickém základě, je to však rodičovství pravé, nesmírně náročné a stále ještě nedoceňované. Pěstouni v roli rodičů tedy uspokojují všechny v oblasti citové a sociální. Děti zde konečně získávají tolik potřebný pocit jistoty, sounáležitosti a společné životní perspektivy.
                                       Prof. PhDr. Jarmila Koluchová, DrSc.
  

Vážení přátelé,
  
v současné době plné spěchu, honby za úspěchem, výkonem, majetkem, v době, kdy se nás konzum a zábava doslova snaží zaplavit na každém kroku, je velmi nesnadné udržet si svůj směr cesty. Být si vědomi svých hodnot, vracet se na správnou cestu vytrvale znovu a znovu, když z ní nechtíc sejdeme. Právě pěstounské rodiny sdružené v občanském sdružení Rodina sv. Zdislavy jsou skutečným příkladem toho, že si lze zvolit svou vlastní cestu, i když nekonvenční, nelehkou a mnohými nedostatečně pochopenou. 

Jistě lze souhlasit s tím, že velký význam pro pěstounské rodiny má setkávání na pobytech, sdílení zkušeností a vzájemná podpora. Příkladem dobré praxe může být i ve sdružení realizovaný tzv. partnerský princip spolupráce odborníků s rodinami. Znamená to, že jejich vzájemný vztah je založen na důvěře, dobré znalosti rodinného života i jeho aktuálních změn, na vstřícnosti a otevřenosti. V poskytovaných odborných službách se zaměřujeme především na prevenci problémů. Základním prvkem této prevence je přísun kvalitních informací, probírání konkrétních situací, které pěstouni zažívají, a skupinové diskuse k nim. 

Dlouhodobá systematická činnost sdružení by nebyla možná bez značné pomoci zvenčí. Děkujeme všem přátelům, příznivcům, dárcům a spolupracovníkům, jejichž pomoc je pro sdružení velkou oporou. Osobně bych však ráda vyjádřila poděkování i koordinátorce sdružení paní Olze Michutové, jejíž činorodost a obětavost vtiskávají celému sdružení typický charakter.

I při hektickém tempu života a jeho zvyšujících se nárocích se potřebujeme občas zastavit a zahloubat. V takových chvilkách zkusme promyslet třeba slova Viktora Emanuela Frankla (1905-1997), významného psychiatra s českými kořeny. Říká: „V žádném případě nejde o to, co my ještě očekáváme od života, jako spíše o to, co život očekává od nás.“ 

Slovo úvodem (pro výroční zprávu 2006 o. s. Rodina sv. Zdislavy)
doc. PhDr. Irena Sobotková, CSc.
psycholožka sdružení
Olomouc, únor 2007

"Co je tedy rodina? Stručně řečeno, je to společenství, kde se sdílí čas, prostor, úzkost i naděje, kde se soužitím všichni "učí pro život", kde všichni dávají i přijímají, kde formují svou osobnost a mají možnost zrát k moudrosti - a kde podsttnou složkou všeho je vzájemně sdílená a působená radost. A právě v tom je něco pro rodinu hluboce specifického: Je tu dána jedinečná příležitost, aby toto společenství bylo společenstvím radosti."

Matějíček, Z., Langmeiner, J.: Výpravy za člověkem. Praha, Odeon 1941
   .